Informace k určení lhůty pro stanovení daně při vykazování a uplatňování daňové ztráty a posuzování běhu této lhůty a změny jejího běhu

Generální finanční ředitelství z důvodu zvýšení právní jistoty poplatníků daně z příjmů právnických a fyzických osob v návaznosti na rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu vydává Informaci k určení lhůty pro stanovení daně (prekluzivní lhůty) při vykazování a uplatňování daňové ztráty a posuzování běhu této lhůty a změny jejího běhu.

Finanční správa na základě těchto rozsudků NSS (blíže viz Informace ke stažení) přizpůsobuje svou správní praxi při určení lhůty pro stanovení daně dle § 38r odst. 2 ZDP a posuzování běhu prekluzivní lhůty a změny jejího běhu, tj. bude vycházet z těchto skutečností:

• Lhůta pro stanovení daně se odvíjí od posledního zdaňovacího období, ve kterém bylo možné uplatnit jako odčitatelnou položku daňovou ztrátu, přičemž pro určení této prekluzivní lhůty se každá daňová ztráta posuzuje samostatně. To znamená, že lhůta pro stanovení daně určená podle „novější“ daňové ztráty již nebude aplikována na zdaňovací období před vznikem této „novější“ daňové ztráty, za které vznikla a ve kterých mohla být uplatňována „starší“ daňová ztráta.
• V případě zdaňovacího období, ve kterém bylo možné odečíst „starší“ daňovou ztrátu a za které zároveň vznikla nebo ve kterém mohla být uplatněna i „novější“ daňová ztráta, se konec prekluzivní lhůty dle § 38r odst. 2 ZDP určuje podle posledního zdaňovacího období, ve kterém lze uplatnit jako odčitatelnou položku „novější“ daňovou ztrátu.
• Z hlediska určení lhůty pro stanovení daně za zdaňovací období, za které vznikla daňová ztráta, a za všechna zdaňovací období, ve kterých lze tuto ztrátu odečíst od základu daně, obsahuje ustanovení § 38r odst. 2 ZDP pouze speciální pravidlo „pro…