dnes je 23.5.2024

Input:

Nejčastější dotazy k pravidlům fakturace

26.4.2013, Zdroj: Generální finanční ředitelstvíDoba čtení: 10 minut

GFŘ pravděpodobně reagovalo na četné dotazy z řad podnikatelů a firem a zveřejnilo odpovědi na 14 nejčastějších dotazů z praxe. Odpovědi na ně se můžete dozvědět níže.

Otázka č. 1

Zákon o DPH (§ 34) hovoří o povinnosti zachovat věrohodnost původu a neporušenost obsahu daňového dokladu. Může být originální daňový doklad dodatečně opatřen razítky (např. „došlo dne“ apod.), či jinými dodatečnými informacemi (předkontace, datum skartace apod.)?

 

Odpověď:

Náležitosti daňového dokladu jsou od 1.1.2013 vymezeny v ustanovení § 29 a násl. zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (§ 29a – náležitosti daňového dokladu skupiny, § 30a náležitosti zjednodušeného daňového dokladu aj.). Obsahem daňového dokladu se rozumí náležitosti daňového dokladu ve smyslu uvedených ustanovení. Pokud doklad pro prokázání nároku na odpočet daně neobsahuje všechny předepsané náležitosti, lze dle ustanovení § 73 odst. 5 zákona o DPH nárok prokázat jiným způsobem. S účinností od 1.1.2013 je v zákoně od DPH dále vymezeno v ustanovení § 34, že u daňového dokladu musí být od okamžiku jeho vystavení do konce lhůty stanovené pro jeho uchovávání zajištěna věrohodnost původu, neporušenost jeho obsahu a jeho čitelnost. Z důvodu zajištění neporušenosti obsahu daňového dokladu byla od výše uvedeného data zrušena povinnost doplňovat údaje přímo na daňový doklad, popř. zjednodušený daňový doklad, neboť nově platí, že obsah daňového dokladu v listinné i v elektronické podobě musí zůstat od doby jeho vystavení po ukončení lhůty pro jeho uchovávání nezměněn. Dodatečné informace by daňový subjekt měl zaznamenat v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty, kterou je povinen vést ve smyslu ustanovení § 100, popř. § 100a zákona o DPH, případně jiným způsobem, kterým neporuší původní obsah daňového dokladu. Pokud budou na daňový doklad doplněny údaje nad rámec povinných náležitostí daňového dokladu, tj. pokud obsah daňového dokladu požadovaný podle zákona o DPH doplněním dalších údajů zůstane nezměněn, bude takový doklad považovaný za neporušený. Doplněné údaje však nesmí pozměňovat povinné náležitosti daňového dokladu vymezené v ustanovení § 29 a násl. zákona o DPH.

 

Otázka č. 2

Je nutno informaci podle § 29 odst. 2 písm. b) a c) zákona o DPH (“vystaveno zákazníkem“, „daň odvede zákazník“) či jiné informace obdobného charakteru při použití zvláštních režimů na dokladech vystavených podle českých předpisů uvádět v českém jazyce podle požadavků příslušných ustanovení, nebo je možné využít i jiných jazykových mutací?

 

Odpověď:

Lze použít i text v jiných jazykových mutacích, který však musí přesně odpovídat jednotlivým jazykovým verzím směrnice. Uchovatel je povinen na žádost správce daně zajistit český překlad daňového dokladu (§ 35 odst. 5 zákona o DPH).

 

 

Otázka č. 3

Jaký je výklad ustanovení § 26 odst. 3 zákona o DPH, dle kterého s použitím daňového dokladu v elektronické podobě musí souhlasit osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje?

 

Odpověď:

Daňový doklad má elektronickou podobu tehdy, pokud je vystaven a obdržen elektronicky. Osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, musí souhlasit s použitím daňového dokladu v elektronické podobě. Pokud tato osoba s použitím daňového dokladu v elektronické podobě nesouhlasí, nelze daňový doklad v této podobě vystavit a dále používat. Souhlas osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, je nutný pro veškerá použití daňového dokladu v elektronické podobě, což zahrnuje nejen vystavení daňového dokladu. Jde-li o formu souhlasu, volba způsobu udělení tohoto souhlasu není předepsána,

tj. je ponechána plně na účastnících obchodní transakce. Souhlas lze udělit jakýmkoliv formálním či neformálním způsobem, přičemž může být udělen i tichý souhlas. Tichým souhlasem se rozumí například zaúčtování daňového dokladu. Ustanovení § 26 odst. 3 zákona o DPH však v žádném případě nelze vykládat tak, že osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, s použitím daňového dokladu v elektronické podobě souhlasit musí a jinou možnost nemá. Naopak, osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, může s použitím daňového dokladu v elektronické podobě nesouhlasit a potom nesmí být takovýto doklad pro dotčený případ vystaven ani používán.

Otázka č. 4

Lze zajistit věrohodnost původu a neporušenost obsahu daňového dokladu předložením shodného daňového dokladu na straně poskytovatele i příjemce plnění?

 

 

Odpověď:

V případě prokazování věrohodnosti původu a neporušenosti obsahu daňového dokladu může být doložení shodného daňového dokladu na straně poskytovatele i příjemce plnění jedním ze způsobů prokazování této skutečnosti. Tento způsob však nelze doporučit jako vhodnou, resp. dostatečnou formu zajištění věrohodnosti původu a neporušenosti obsahu všech daňových dokladů plátce, i s ohledem na možný vliv vůle a postupů druhé smluvní strany. Lze tudíž doporučit takové způsoby zajištění uvedených vlastností dokladu, které jsou nezávislé na vystaviteli (potažmo příjemci) dokladu. Případné předložení shodných dokladů jak na straně dodavatele, tak na straně odběratele používat jen jako možný způsob dokazování uvedených vlastností dokladu v individuálních případech, resp. jako jeden z možných prvků dokazování.

 

 

Otázka č. 5

Lze uchovávat mimo tuzemsko také daňové doklady v listinné podobě?

 

Odpověď:

Obecně platí, že uchovatel se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku je povinen uchovávat daňové doklady v tuzemsku. Pokud vyjdeme z ustanovení § 35 zákona o DPH, který upravuje toto obecná pravidlo pro uchovávání daňových dokladů, lze formálním výkladem druhé věty odst. 3 § 35 uzavřít, že uchovatel se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku může uchovávat daňové doklady mimo tuzemsko, pouze pokud k těmto dokladům umožní nepřetržitý dálkový přístup. Toto se z praktického hlediska jeví jako realizovatelné jen v případě daňových dokladů uchovávaných v elektronické podobě. Z pohledu proklamované zásady rovnoprávného přístupu k oběma formám daňových dokladů (elektronické i listinné), lze nicméně připustit, kdy i daňový doklad v listinné podobě lze uchovávat mimo tuzemsko. Ovšem pouze za podmínky, že uchovatel vždy zajistí pro správce daně bezodkladně, a to s ohledem na základní zásady správy daní vymezené v zákoně č. 280/2009 Sb., daňový řád, na jeho požádání přístup těmto dokladům a to v tuzemsku (sídlo či provozovna plátce popř. předložení v prostorách správce daně). Samozřejmě platí, že pokud uchovatel se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku uchovává daňové doklady mimo tuzemsko, je povinen předem oznámit správci daně místo jejich uchovávání. Plátci, kteří v tuzemsku sídlo ani provozovnu nemají, mohou uchovávat doklady mimo tuzemsko bez tohoto omezení.

 

Otázka č. 6

Pokud uchovatel převede daňový doklad v listinné podobě do podoby elektronické (např. skenováním) a v této podobě pak daňový doklad uchovává, může být daňový doklad v listinné podobě následně skartován?

 

Odpověď:

Při převodu daňového dokladu z listinné podoby do elektronické podoby je nezbytné zajistit věrohodnost původu daňového dokladu, neporušenost jeho obsahu a jeho čitelnost. Pokud je tedy z pohledu zákona o DPH zajištěna při převodu věrohodnost původu a neporušenost obsahu daňového dokladu i jeho čitelnost, lze původní daňový doklad v listinné podobě skartovat. V daném ohledu by však měl každý uchovatel zhodnotit míru rizika, kterou s sebou skartování originálního daňového dokladu vystaveného v listinné podobě přináší, a to zejména z

Nahrávám...
Nahrávám...