dnes je 28.3.2024

Input:

Podání dodatečného daňového přiznání ve prospěch daňového subjektu

18.4.2023, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 10 minut

8.8.2 Podání dodatečného daňového přiznání ve prospěch daňového subjektu

Ing. Zdeněk Burda, Ing. Romana Nováková

Právní úprava
  • § 41 ZSDP – Dodatečné a opravné daňové přiznání nebo hlášení

  • § 141 odst. 2 a 3 DŘ – Dodatečné daňové přiznání a dodatečné vyúčtování

2009–2010   2011–2012   2013–2023  
Dodatečné daňové přiznání je možno podat.   Dodatečné daňové přiznání je možno podat pouze v případech, jestliže vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nasvědčují tomu, že daň byla stanovena v nesprávné výši.   Dodatečné daňové přiznání je možno podat, jestliže daň byla pravomocně stanovena v nesprávné výši; v tomto dodatečném daňovém přiznání nebo dodatečném vyúčtování nelze namítat vady postupu správce daně.  
Dodatečné daňové přiznání nebo hlášení na daňovou povinnost nižší nebo daňovou ztrátu vyšší, proti poslední známé daňové povinnosti, lze platně podat jen tehdy, nejsou-li splněny podmínky pro užití mimořádných opravných prostředků – obnovy řízení nebo přezkoumání daňových rozhodnutí. Lhůta pro podání je stejná jako u dodatečných přiznání ve prospěch státu.   Podle prvních komentářů důvodem pro podání dodatečného přiznání ve prospěch daňového subjektu neměly být případy, kdy se v původním daňovém přiznání daňový subjekt např. spletl v číslech či řádech nebo případ, kdy se nějaký náklad neodvážil zahrnout do daňových a teprve v budoucnu (např. pod vlivem příznivé judikatury nebo změny ve výkladech zákonů) se tak rozhodl dodatečně učinit.   V předcházejících zněních zákona existovaly pochybnosti o tom, zda umožnit podání dodatečného daňového přiznání ve prospěch daňového subjektu v případech, že se původně zmýlil, např. ve výkladu daňových zákonů či udělal početní chybu. Některé výklady totiž hovořily o tom, že znění daňového řádu, které platilo před rokem 2013 a hovořilo o možnosti podat dodatečné přiznání ve prospěch poplatníka pouze v případech nových skutečností nebo důkazů, které původně nebyly k dispozici, zamezuje řešení výše uvedených chyb. V praxi naštěstí převážil liberálnější výklad umožňující dodatečné přiznání podat i v těchto případech a úprava znění daňového řádu od roku 2013 tento postup definitivně potvrzuje.  

 
V prvních měsících aplikace nového DŘ probíhaly i v rámci státní správy diskuse o tom, v jaké šíři dodatečné daňové přiznání ve prospěch daňového subjektu umožnit.   Skutečnost, že v dodatečném daňovém přiznání nelze namítat vady postupu správce daně znamená, že není možné podat dodatečné daňové přiznání ve prospěch daňového subjektu např. v případech, kdy předcházející kontrola provedená správcem daně daň doměřila. Daňový subjekt tedy nemůže toto doměření "zvrátit" tím, že na stejné položky podá dodatečné daňové přiznání.  

 
Záměrem zákonodárce při odlišné formulaci textu v DŘ oproti ZSDP zřejmě totiž nebylo zamezit podávání dodatečných daňových přiznání ve výše uvedených případech.   Dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování na daň nižší, než je poslední známá daň, není přípustné, pokud některé z rozhodnutí, z něhož vyplývá poslední známá daň, bylo učiněno podle pomůcek nebo vydáno na základě sjednání daně.  

 
Podání dodatečného daňového přiznání má na rozdíl od ZSDP přednost před obnovou řízení.  
 

Komentář:

Pokud daňový subjekt zjistí, že jeho daňová povinnost měla být vyšší než posledně známá daň, je jeho povinností podat dodatečné daňové přiznání. Pokud zjistí, že jeho daň měla být nižší, než posledně známá daň, je oprávněn dodatečné daňové přiznání podat, ale není povinen tak učinit.

Daňový řád nijak důvody pro podání dodatečného daňového přiznání neomezuje. Lhůta pro podání dodatečného daňového přiznání jak pro daň nižší, nebo vyšší, je do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž byly důvody k jeho podání zjištěny. Ve stejné lhůtě je splatná i nově stanovená daň, pokud byla vyšší než poslední známá daň.

Příklad

Na základě výsledků daňové kontroly byla firmě ZZZ, s. r. o., v důsledku neuznání nákladové faktury za 100 000 Kč na dani z příjmů právnických osob doměřena daňová povinnost ve výši 19 000 Kč. Společnost se závěry správce daně nesouhlasí, a obratem podává dodatečné daňové přiznání, ve kterém si spornou fakturu opět zohlední v nákladech, a sníží si tak správcem daně stanovený základ daně opět o 100 000 Kč, a daňovou povinnost o 19 000 Kč. Především tomuto postupu měla zabránit dikce zákona uvedená v DŘ.

Nepříliš ideální formulace předpisu pak způsobila zmíněné dohady. V praxi se však zdá, že finanční orgány se rozhodly neaplikovat původní přísnou variantu výkladu a dodatečná daňová přiznání akceptují. Novela DŘ tak od roku 2013 přináší vyšší jistotu pro daňové subjekty. Správce daně má ovšem možnost opakované kontroly právě v rozsahu dané změny daňové povinnosti.

Příklad

Společnost HHH, s. r. o., si v daňovém přiznání za rok 2011 opomněla uplatnit u přijatých dividend od mateřské společnosti osvobození od daně z příjmů v částce 500 000 Kč. V roce 2013 podala dodatečné daňové přiznání, které správce daně akceptoval.

Je nutno mít na paměti, že DŘ a jeho formulace nemají přednost před speciální úpravou uvedenou případně v jednotlivých konkrétních daňových zákonech.

Příklad

Společnost AAA, a. s., vykázala v daňovém přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2010 ztrátu ve výši 100 000 Kč. Z té si v daňovém přiznání k téže dani za rok 2011 uplatnila odečet pouze 60 000 Kč. V roce 2013 došla k názoru, že by chtěla podat dodatečné daňové přiznání na rok 2011, a namísto původního odečtu ztráty ve výši 60 000 Kč uplatnit odečet v plné výši 100 000 Kč. Jiné důvody k podání dodatečného přiznání neměla.

Zde dodatečné daňové přiznání nešlo podat ani za podmínek ZSDP, ani DŘ. Přednost měl § 38p ZDP, který podání dodatečného daňového přiznání v tomto případě neumožňoval. (Jiná situace by byla v případě, kdy by firma např. zjistila, že v dodatečném daňovém přiznání za rok 2011 chce zároveň zvýšit základ daně – např. proto, že zapomněla do výnosů zahrnout fakturu za 50 000 Kč, a zároveň toto navýšení alespoň částečně eliminovat vyšším využitím odečtu ztráty. Takový postup byl v pořádku. To však nebyla situace z tohoto příkladu, protože firma chtěla pouze zvýšit odečet ztráty, aniž by zároveň z nějakého důvodu zvyšovala i základ daně).

Od roku 2015 však došlo ve zmíněném § 38p ZDP ke změně. Nebrání již uplatnění odečtu vyšší ztráty z minulých let v dodatečném daňovém přiznání, a na základě vývoje judikatury již byla akceptována i možnost uplatnit dodatečně vyšší ztrátu

Nahrávám...
Nahrávám...