dnes je 23.5.2024

Input:

Informace GFŘ k pravidlům fakturace a daňovým dokladům

12.4.2013, Zdroj: Česká daňová správaDoba čtení: 32 minut

GFŘ vydalo poměrně rozsáhlou informaci k pravidlům fakturace ve vztahu k implementaci Směrnice EU/45/2010 do zákona o DPH. Tato zpráva obsahuje informace týkající se především pravidel vystavování daňových dokladů po 1. lednu 2013. Lze se zde dočíst např. o povinných náležitostech daňových dokladů, způsobu zaručení věrohodnosti a neporušitelnosti těchto dokladů, ale též o dokladech v elektronické podobě.

1. Cíl dokumentu

S ohledem na skutečnost, že s účinností od 1. ledna 2013 vstoupila v planost novela zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“), jejíž součástí je implementace směrnice Rady 2010/45/EU, kterou se mění Směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace (dále jen „směrnice“) a dále s ohledem na znění důvodové zprávy k této novele (§ 34 zákona o DPH) vydává Generální finanční ředitelství k problematice daňových dokladů tuto Informaci. Jejím hlavním cílem je podrobnější seznámení s novou úpravou přijatou na úrovni EU a národní legislativy v oblasti fakturace u DPH. Informace se konkrétně zabývá problematikou daňových dokladů po novele zákona o DPH a to zejména z pohledu zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu, neporušenosti jeho obsahu, jeho čitelnosti a dalších operací s doklady, tj. jejich uchováním a případnou konverzí. Tyto vlastnosti jsou také základním předpokladem pro uznatelnost daňového dokladu jako takového. Informace však problematiku dokazování nároku na odpočet daně komplexně neřeší, proces dokazování je svojí podstatou širší. Minimálně lze však konstatovat, že daňový doklad se všemi zajištěnými vlastnostmi ve smyslu zákona o DPH je, až na výjimky vymezené v ustanovení § 73 odst. 1 písm. b) a e) zákona o DPH, jednou ze základních podmínek pro uplatnění nároku na odpočet daně. Z hlediska praktického uplatňování této problematiky a lepší orientace v dané problematice informace obsahuje příklady možných kontrolních mechanismů procesů, které budou akceptovány správcem daně, a zároveň vysvětluje možnost volby jiných systémů, které zaručí vytvoření spolehlivé vazby mezi daňovým dokladem a předmětným plněním a tím daňový doklad zajistí z hlediska jeho základních vlastností - tj. věrohodnosti jeho původu, neporušenosti jeho obsahu a jeho čitelnosti ve smyslu zákona o DPH. Výčet těchto možných kontrolních mechanismů zmíněných v informaci není vyčerpávající. Volba způsobu zajištění daňových dokladů je plně v kompetenci daňových subjektů.

 

1.1 Právní rámec

1.1.1 Směrnice Rady 2010/45/EU

Záměrem této směrnice, která v rámci jednotné evropské úpravy systému DPH přinesla novou formulaci pravidel fakturace, je zjednodušení stávajících pravidel fakturace odstraněním nadbytečných zatížení a překážek a nastolení rovného zacházení s daňovými doklady v listinné a v elektronické podobě. S tím je spojen záměr zamezení nárůstu administrativní zátěže spojená s fakturací v listinné podobě. Rovným zacházením se rozumí také to, že práva a povinnosti osob povinných k dani by se měly uplatňovat stejným způsobem bez ohledu na skutečnost, zda tyto osoby vystavují faktury v listinné či elektronické podobě. Zároveň by měl být přístup správce daně při uplatňování kontrolní pravomoci v obou případech jednotný.

 

1.1.2 Zákon o DPH

Z důvodu implementace změn v oblasti pravidel fakturace, které zavedla směrnice, došlo od 1 .1. 2013 v rámci novelizace zákona o DPH k celkové změně dílu 5 zákona o DPH, který řeší problematiku daňových dokladů v § 26 až § 35a.

 

1.1.3 Ostatní

Daňové doklady vystavované ve smyslu pravidel zakotvených v zákoně o DPH neslouží obvykle pouze a jen pro účely DPH. Jsou zde naopak většinou souvislosti a návaznosti do oblasti ostatních daní a zejména do účetnictví. V tomto kontextu lze při vymezení širšího rámce právní úpravy uvažovat i s jinými souvisejícími předpisy, výslovně lze zmínit zákon o účetnictví (zákon č. 563/1991 Sb., ve znění p.p.), kde je např. problematika daňových dokladů v elektronické podobě upravena zejména v ust. § 33, § 33a a § 34. Není nicméně účelem ani cílem této informace obsáhnout danou problematiku i z pohledu účetních předpisů. Tato zmínka je doplněna jako upozornění na nutnost uvědomění si případných souvisejících okolností fakturace.

 

2. Daňové doklady po novele zákona o DPH

Podle nově zakotvené definice daňového dokladu je tímto písemnost splňující podmínky stanovené zákonem o DPH. Daňový doklad může mít listinnou nebo elektronickou podobu. Za správnost údajů na daňovém dokladu a za jeho vystavení ve stanovené lhůtě odpovídá vždy osoba, která plnění uskutečňuje.

U daňového dokladu v listinné i v elektronické podobě musí být od okamžiku jeho vystavení do konce lhůty stanovené pro jeho uchovávání zajištěna věrohodnost jeho původu, neporušenost jeho obsahu a čitelnost.

 

2.1 Daňový doklad v elektronické podobě

Daňový doklad má elektronickou podobu tehdy, pokud je vystaven a obdržen elektronicky. Osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, musí souhlasit s použitím daňového dokladu v elektronické podobě. Pokud tato osoba s použitím daňového dokladu v elektronické podobě nesouhlasí, nelze daňový doklad v této podobě používat. Souhlas osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, je nutný pro veškerá použití daňového dokladu v elektronické podobě, což zahrnuje nejen vystavení daňového dokladu, ale i jeho předání nebo zpřístupnění, včetně jeho uchování po celou zákonem stanovenou dobu.

 

2.1.1 Udělení souhlasu s použitím daňového dokladu

Volba způsobu udělení tohoto souhlasu je ponechána plně na účastnících obchodní transakce. Souhlas lze udělit jakýmkoliv formálním či neformálním způsobem, přičemž může být udělen i tichý souhlas. Tichým souhlasem se rozumí například zaúčtování daňového dokladu. Správce daně nebude zpochybňovat udělení souhlasu s použitím daňového dokladu v elektronické podobě, pokud jej nezpochybní osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje.

 

 

3. Vystavování daňových dokladů

3.1 Právní řád rozhodný pro vystavování daňových dokladů

Jako základní pravidlo platí, že vystavování daňových dokladů při dodání zboží, převodu nemovitosti nebo poskytnutí služby se řídí pravidly toho členského státu, ve kterém je místo plnění (§ 27 odst. 1 zákona o DPH).

Výjimky ze základního pravidla:

a) Pokud je ale

  • místo plnění v jiném členském státě, než ve kterém má osoba poskytující službu sídlo nebo provozovnu (provozovnu v případě, že je plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny),
  • a současně jde o situaci, kdy je daň povinen přiznat příjemce plnění a tento příjemce nebyl zmocněn k vystavení daňového dokladu

řídí se vystavování daňových dokladů pravidly členského státu, ve kterém je sídlo nebo provozovna1) poskytovatele.

 

b) Stejné pravidlo, tj. že vystavovaní daňových dokladů podléhá pravidlům členského státu, ve kterém je sídlo nebo provozovna poskytovatele, platí, pokud je místo plnění ve třetí zemi.

 

Příklad: Osoba registrovaná k dani na Slovensku, která nemá sídlo ani provozovnu v České republice, poskytuje službu na nemovitosti, která se nachází v České republice, plátci se sídlem nebo provozovnou v České republice. Místo plnění se nachází v České republice, tedy v jiném státě, než ve kterém má osoba poskytující službu sídlo nebo provozovnu, přičemž daň je povinen přiznat plátce - příjemce plnění. Daňový doklad, který vystavuje osoba registrovaná k dani na Slovensku, bude vystaven podle právních předpisů platných na Slovensku.

 

3.2 Základní pravidla pro vystavování daňových dokladů v České republice

Situace, při kterých je plátce povinen vystavit daňový doklad podle tuzemských předpisů, jsou taxativně vymezeny v ust. § 28 odst. 1 zákona o DPH. Případy, při kterých vzniká osobě povinné k dani povinnost vystavit daňový doklad, jsou pak vymezeny v odstavci 2 téhož paragrafu zákona o DPH.

 

Obecně platí, že daňový doklad musí být vystaven do 15 dnů ode dne, kdy vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění. Odlišná lhůta pro vystavení daňového dokladu je stanovena pro případy uvedené v ustanovení § 28 odst. 4 zákona o DPH s tím, že tato lhůta činí 15 dnů, ale od konce kalendářního měsíce, v němž vyjmenovaná skutečnost nastala. Daňový doklad vystavuje osoba, které povinnost doklad vystavit ukládá zákon (viz výše). Tato osoba však může k vystavení daňového dokladu zmocnit osobu, pro kterou se plnění uskutečňuje2), nebo třetí osobu. Zmocnění k vystavení daňového dokladu musí být vždy učiněno písemně. V případě, že je toto zmocnění uděleno elektronicky, musí být opatřeno uznávaným elektronickým podpisem.

 

 

4. Náležitosti daňových dokladů

Základní náležitosti v zásadě pro všechny daňové doklady jsou vymezeny v ustanovení § 29 zákona o DPH. V § 29a jsou řešena specifika způsobu uvádění některých z těchto základních náležitostí a to při uvádění na dokladu skupiny (jak pro případy daňového dokladu u plnění uskutečněného skupinou, tak pro skupinu). V nejbližších následujících ustanoveních jsou pak konkrétně již u specifických typů daňových dokladů vymezeny odchylky či výjimky od takto daných základních náležitostí. Konkrétněji jde o odchylky u tzv. zjednodušeného daňového dokladu a tzv. zvláštních daňových dokladů. Do značné míry samostatnou kategorii zde představují daňové doklady při dovozu a vývozu zboží.

 

Možnost vystavení zjednodušeného daňového dokladu upravuje ust. § 30 zákona o DPH. V § 30a je pak uvedeno, které ze základních náležitostí „běžného“ dokladu nemusí zjednodušený daňový doklad obsahovat.

 

Náležitosti opravného daňového dokladu jsou vymezeny v ustanovení § 45 zákona o DPH. V odst. 2 tohoto zákonného ustanovení jsou nově od 1. 1. 2013 upřesněny náležitosti opravného daňového dokladu v případě, že původní daňový doklad byl vystaven jako zjednodušený daňový doklad.

 

Obsah daňového dokladu v listinné i v elektronické podobě musí zůstat po celou dobu životnosti z důvodu zajištění neporušenosti jeho obsahu nezměněn, i proto odpadá dříve upravené přímé doplňování některých náležitostí na daňový doklad.

 

5. Zvláštní daňové doklady

Zvláštními daňovými doklady jsou splátkový kalendář, platební kalendář, souhrnný daňový doklad a doklad o použití, které jsou nově vymezeny v ustanoveních § 31, § 31a, § 31b a § 32 zákona o DPH.

 

6. Daňové doklady při dovozu a vývozu zboží

Daňové doklady při dovozu zákon s účinností od 1. 1. 2013 vymezuje v § 33, daňový doklad při vývozu zboží pak v § 33a. V obou případech je zákonem za daňový doklad označeno rozhodnutí vydávané celním úřadem.

 

7. Zajištění věrohodnosti původu, neporušenosti obsahu a čitelnosti daňových dokladů

Bez ohledu na skutečnost, zda jde o daňový doklad vystavený v listinné nebo elektronické podobě, musí být od okamžiku jeho vystavení do konce lhůty pro jeho uchovávání zajištěna věrohodnost původu daňového dokladu, neporušenost jeho obsahu a dále jeho čitelnost (§ 34 zákona o DPH).

 

Věrohodnost původu daňového dokladu – zaručení autenticity

Vždy musí být zaručena totožnost osoby, která plnění uskutečňuje, nebo totožnost osoby, která daňový doklad oprávněně vystavila.

Pozn.: Osoba povinná k dani může k vystavení daňového dokladu zmocnit osobu, pro kterou se plnění uskutečňuje nebo třetí osobu. Pokud je zmocnění uděleno elektronicky, musí být podepsáno uznávaným elektronickým podpisem. (§ 28 odst. 5 zákona o DPH).

 

Neporušenost obsahu daňového dokladu – zaručení integrity

Neporušeností obsahu daňového dokladu se rozumí skutečnost, že obsah daňového dokladu požadovaný podle zákona o DPH nebyl změněn. Obsahem daňového dokladu se rozumí náležitosti daňového dokladu ve smyslu § 29 a násl. zákona o DPH (§ 29a – náležitosti daňového dokladu skupiny, § 30a náležitosti zjednodušeného daňového dokladu aj.). Pokud zákonem předepsané náležitosti daňových dokladů vymezených v § 29 až § 33a zákona o DPH nebudou v průběhu jeho „života“, tj. od doby jeho vystavení až do konce lhůty pro jeho uchovávání, změněny, bude takový daňový doklad považován za neporušený.

Dodatečné informace (např. údaje o předkontaci, o archivaci, razítka „došlo dne..“ apod.) by od 1.1.2013 neměly být na daňový doklad z důvodu zachování neporušenosti obsahu daňového dokladu po celou dobu jeho „života“ doplňovány. Daňový subjekt by měl případné dodatečné informace (údaje) zaznamenat buď v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty, kterou je povinen vést ve smyslu ustanovení § 100, popř. § 100a zákona o DPH, případně jiným způsobem, kterým neporuší původní obsah daňového dokladu. Nicméně pokud budou přesto na daňový doklad doplněny údaje nad rámec povinných náležitostí daňového dokladu, přičemž obsah daňového dokladu požadovaný podle zákona o DPH doplněním těchto údajů zůstane nezměněn, bude takový daňový doklad považovaný za neporušený. Doplněné údaje však nesmí pozměňovat povinné náležitosti daňového dokladu vymezené v ustanovení § 29 a násl. zákona o DPH a z dokladu musí být patrné, že jde o doplnění údajů oproti původnímu obsahu.

 

Čitelnost obsahu daňového dokladu

Čitelností obsahu se rozumí skutečnost, že s obsahem daňového dokladu je možno se seznámit přímo nebo prostřednictvím technického zařízení. Čitelnost daňového dokladu je nutné zajistit od okamžiku jeho vystavení až do konce doby jeho uchovávání. Na toto je třeba pamatovat nejen u elektronických dokladů (z pohledu zajištění příslušného softwaru nutného pro zobrazení obsahu v čitelné podobě), ale též u listinných dokladů (např. zcela nevyhovující jsou tzv. termotisky – viz dále).

 

Způsob zajištění vlastností daňových dokladů

Věrohodnost původu daňového dokladu, neporušenost jeho obsahu i čitelnost musí nezávisle na sobě zajistit jak pořizovatel zboží či příjemce služby, tak i dodavatel zboží či poskytovatel služby a to po celou dobu „životnosti“ daňového dokladu, tj. od okamžiku jeho vystavení/přijetí až do konce doby pro jeho uchovávání.

 

Zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu a neporušenosti jeho obsahu lze v souladu s ustanovením § 34 zákona o DPH dosáhnout prostřednictvím kontrolních mechanismů procesů vytvářejících spolehlivou vazbu mezi daňovým dokladem a daným plněním. Pro zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu by tak měla každá účetní jednotka vytvářet spolehlivou auditní stopu tím, že bude uchovávat související účetní záznamy či dokumenty (např. objednávky, doklady o platbách, smlouvy, příjemky popř. výdejky materiálu apod.), a to po celou dobu stanovenou pro uchovávání daňových dokladů. Podle vysvětlivek ke Směrnici 2010/45/EU lze v rámci účetnictví auditní stopu popsat jako zdokumentovaný tok plnění od zahájení, zdrojového dokumentu, například objednávky, až po ukončení, například konečný záznam v roční účetní závěrce, a naopak, který propojuje různé dokumenty v rámci procesu. Auditní stopa zahrnuje zdrojové dokumenty, zpracovaná plnění a odkazy na propojení mezi nimi. Auditní stopu lze popsat jako spolehlivou, pokud je propojení mezi podklady a zpracovanými plněními snadno sledovatelné (auditní stopa obsahuje dostatečně podrobné informace k propojení dokumentů), odpovídá uvedeným postupům a zachycuje procesy, které skutečně nastaly. Toho lze dosáhnout například pomocí dokumentů třetích stran, např. bankovních výpisů, dokumentů od pořizovatele či příjemce nebo od dodavatele či poskytovatele (dokumentů druhé strany) a interních kontrolních mechanismů:

 

V souladu s ustanovením § 26 odst. 1 zákona o DPH je daňovým dokladem písemnost, která splňuje podmínky stanovené tímto zákonem. Pokud u daňového dokladu nejsou zajištěny všechny zákonem požadované vlastnosti ve smyslu ustanovení § 34 zákona o DPH, tj. není zajištěna věrohodnost původu daňového dokladu, neporušenost jeho obsahu a jeho čitelnost, nelze takový doklad považovat za daňový doklad ve smyslu zákona o DPH.

 

7.1 Možné způsoby zajištění věrohodnosti původu a neporušenosti obsahu daňového

dokladu v elektronické podobě

Věrohodnost původu daňového dokladu v elektronické podobě a neporušenost jeho obsahu

lze vedle kontrolních mechanismů procesů zajistit také:

• uznávaným elektronickým podpisem

• uznávanou elektronickou značkou, nebo

• elektronickou výměnou dat (EDI), jestliže dohoda o této výměně stanoví užití postupů zaručujících věrohodnost původu a neporušenost obsahu.

 

Uznávaný elektronický podpis, uznávaná elektronická značka

Při využití uznávaného elektronického podpisu či uznávané elektronické značky by po celou „životnosti“ daňového dokladu mělo být možné prokazatelným způsobem ověřit platnost uznávaného elektronického podpisu či uznávané elektronické značky v okamžiku podepsání daňového dokladu. Pro zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu a neporušenosti jeho obsahu lze však využít (např. pokud dojde k vypršení doby platnosti uznávaného elektronického podpisu apod.) i jiné kontrolní mechanismy procesů, jež vytvoří spolehlivou vazbu mezi daňovým dokladem a souvisejícím plněním.

 

Příklad: Subjekt A zaslal subjektu B daňový doklad v elektronické podobě tak, jak byl zvyklý před platností nového zákona od 1. 1. 2013, tedy se svým uznávaným elektronickým podpisem např. prostřednictvím dokladu ve formátu Českého národního formátu el.fakturace založeném na UBL 2.0. Subjekt B, který daňový doklad v el.podobě přijal, může skutečnost, že u daňového dokladu jsou zajištěny všechny zákonem požadované vlastnosti, prokázat i po vypršení doby platnosti zmíněného elektronického podpisu např. tím, že vytvoří u každého daňového dokladu spolehlivou vazbu mezi tímto dokladem a daným plněním (například i tím, že daňový doklad spojí s konkrétním výpisem z banky, který dokládá zaplacení předmětného plnění). Tím subjekt B doloží, že doklad s příslušným variabilním symbolem a částkou mezi účastníky obchodního případu musel existovat ještě před okamžikem vypršení doby platnosti elektronického podpisu.

 

Elektronická výměna informací EDI

Electronic Data Interchange (EDI) je předepsaný standardní formát pro výměnu obchodních dat (viz čl. 2 Doporučení Komise 1994/820/ES ze dne 19. října 1994 o právních aspektech elektronické výměny informací). Prostřednictvím EDI mohou být zasílány mj. i daňové doklady. Pokud je obsahem datové zprávy daňový doklad vystavený osobou, která plnění uskutečňuje nebo která daňový doklad oprávněně vystavila, může být věrohodnost původu a neporušenost obsahu daňového dokladu zaslaného prostřednictvím EDI zajištěna v okamžiku předání daňového dokladu k odeslání a dále při jeho příjmu. Příjemce takového daňového dokladu pro zajištění jeho věrohodnosti a neporušenosti po celou dobu „životnosti“ daňového dokladu však musí zajistit existenci jednoznačné vazby mezi informacemi přenesenými prostřednictvím EDI a tímto daňovým dokladem.

 

Příklad: Subjekt A zaslal daňový doklad v elektronické podobě prostřednictvím elektronické výměny informací EDI subjektu B. Věrohodnost původu tohoto dokladu a neporušenost jeho obsahu z pohledu subjektu B je zajištěna v době přijetí daňového dokladu prostřednictvím systému EDI (samozřejmě za předpokladu, že subjekt A zajistil již při odeslání daňového dokladu jeho věrohodnost, tj. totožnost osoby, která plnění uskutečňuje nebo která daňový doklad oprávněně vystavila). Po zbývající dobu „životnosti“ daňového dokladu, tj. od přijetí dokladu zaslaného prostřednictvím EDI až po ukončení doby pro jeho uchovávání, pro zajištění věrohodnosti původu a neporušenosti obsahu daňového dokladu, subjekt B musí zajistit jednoznačnou vazbu mezi informacemi přenesenými prostřednictvím EDI a předmětným daňovým dokladem.

 

 

Změna formátu daňového dokladu v elektronické podobě

Pokud dojde ke změně formátu daňového dokladu, byť se nejedná o změnu obsahovou, pro zajištění věrohodnosti původu a neporušenosti obsahu takového daňového dokladu je třeba, aby tato změna byla zjistitelná. Formát daňového dokladu se vztahuje ke způsobu zpracování daňového dokladu. Formát, v němž je obsah daňového dokladu uložen, lze převádět do jiných formátů, které vyhovují příjemci/vystaviteli daňového dokladu, při zachování neporušeného obsahu daňového dokladu. Případná změna formátu může například zahrnovat změnu způsobu zobrazení data, např. dd/mm/rr na rr/mm/dd, nebo změnu samotného typu souboru, např. XLM, PDF atp.

 

Příklad: Subjekt A zaslal daňový doklad v elektronické podobě prostřednictvím EDI subjektu B. Před odesláním daňového dokladu měl soubor na straně dodavatele určitý formát. Při přijetí daňového dokladu byl formát daňového dokladu subjektem B změněn (subjekt B používá pro veškeré přijaté daňové doklady standardizovaný formát). Daňový doklad v elektronické podobě je u subjektu A i subjektu B obsahově totožný, liší se pouze jejich formát. Pokud je věrohodnost původu a neporušenost obsahu zjistitelná z příslušné auditní stopy, má se za to, že u takového daňového dokladu jsou zajištěny všechny zákonem požadované vlastnosti ve smyslu ustanovení § 34 zákona o DPH.

 

Neporušenost obsahu daňového dokladu lze například dále zajistit jeho uložením na médium, jenž má prokazatelně takové vlastnosti, které neumožňují provádět změny jeho obsahu. Data mohou být uložena na tato média pouze jednou. Příkladem mohou být nepřepisovatelé optické disky, nepřepisovatelé magnetooptické disky atp.

 

Věrohodnost původu a neporušenost obsahu daňového dokladu může být dále zajištěna jeho uložením do důvěryhodného úložiště dokumentů, které splňuje požadavky právních předpisů s ohledem na neměnnost či zabezpečením souboru, ve kterém je daňový doklad uložen proti neoprávněným změnám (symetrické šifrování, asymetrické šifrování).

 

Datové schránky

Datové schránky samy o sobě mohou zajistit identifikaci osoby, která do schránky daňový doklad vložila. Pokud je obsahem datové zprávy daňový doklad vystavený osobou, která plnění uskutečňuje nebo která daňový doklad oprávněně vystavila, může být věrohodnost původu a neporušenost obsahu daňového dokladu zabezpečena v okamžiku odeslání nebo příjmu datové zprávy. Z pohledu příjemce daňového dokladu může být daňový doklad po celou dobu své „životnosti“ považován za takto věrohodný a neporušený v případě, že období po vyjmutí daňového dokladu z datové zprávy je zajištěné pomocí spolehlivé auditní stopy, která vytvoří jednoznačnou a spolehlivou vazbu mezi daňovým dokladem a původní datovou zprávou.

 

Příklad: Subjekt A zašle prostřednictvím datové schránky subjektu B daňový doklad v elektronické podobě. Subjekt B vyjme daňový doklad z datové schránky a používá jej dále dle své potřeby. Subjekt B zajistí věrohodnost původu a neporušenost obsahu daňového dokladu zaslaného datovou schránkou od doby vyjmutí dokladu ze schránky až po ukončení doby jeho uchovávání tak, že vytvoří s pomocí vhodné auditní stopy průkaznou vazbu mezi tímto daňovým dokladem a původní datovou zprávou.

 

Pro použití datových schránek lze takto doporučit ukládání celých datových zpráv, nikoli pouze samotného daňového dokladu, čímž zůstane zajištěna věrohodnost odesílatele daňového dokladu. V případě využití funkce re-autorizace datových zpráv pomocí časových razítek (viz níže) je navíc zajištěna neměnnost daňového dokladu po celou dobu uchování.

 

Časová razítka

Obecně časová razítka zajišťují přiřazení aktuálního časového údaje k existujícím datům, informacím, souborům nebo událostem. Připojují se tedy k dokumentům či datům, u kterých chceme mít v budoucnu možnost ověřit, že v této podobě existovaly před časem uvedeným v časovém razítku. Pomocí kvalifikovaného časového razítka lze také tzv.

Nahrávám...
Nahrávám...