dnes je 27.11.2022

Input:

Změny v sociálním pojištění od roku 2013

22.5.2012, Zdroj: Verlag Dashöfer

Navrženou novelou zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti by mělo dojít ke zrušení maximálního vyměřovacího základu pro placení pojistného, tzn. že vyměřovací základ bude stanoven bez horního omezení a bude dopadat na všechny poplatníky pojistného bez rozdílu. Došlo by tak k navrácení stavu před rok 2008.

 

Důvodová zpráva k novele uvádí:

Zhodnocení platného právního stavu

Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon”) upravuje pojistné na sociální zabezpečení, které zahrnuje pojistné na důchodové pojištění a pojistné na nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, které jsou povinni platit zaměstnavatelé zaměstnávající zaměstnance a zaměstnanci. Osoby samostatně výdělečně činné jsou povinny platit odvody na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a dobrovolně na nemocenské pojištění. Osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění platí pojistné na důchodové pojištění a zahraniční zaměstnanci dobrovolně účastni na nemocenském pojištění platí pojistné na nemocenské pojištění. Zaměstnavatel je povinen odvádět za jednotlivé měsíce i pojistné, které je povinen platit zaměstnanec. Výši pojistného, respektive sazbu pojistného, stanoví zákon procentní sazbou z vyměřovacího základu zjištěného za rozhodné období.

Citovaný zákon ve svém pojetí vycházel v zásadě z principu solidarity, která byla vyjádřena skutečností, že všichni poplatníci pojistného měli stanoven vyměřovací základ dle stejných pravidel. Tento princip byl narušen novelou zákona provedenou zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, kterou byl s účinností od 1. ledna 2008 do zákona zaveden nový institut “maximálního vyměřovacího základu” (tehdy ve výši čtyřiceti osmi násobku průměrné mzdy), a to jak u zaměstnance, tak u osob samostatně výdělečně činných. Ve své podstatě tak došlo k tomu, že zaměstnanci nebo osoby samostatně výdělečně činné, pokud měli příjem nad hranicí maximálního vyměřovacího základu, odvádějí ze své hrubé mzdy na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti sazbu pojistného stanovenou zákonem pouze z maximálního vyměřovacího základu bez ohledu na to, zda hranici maximálního vyměřovacího základu překročili o 1 Kč nebo o řádově desítky či stovky tisíc Kč. Osoby s vysokými příjmy tak ve skutečnosti odvádějí na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti celkově menší procentní podíl z příjmů než ti, kteří maximální vyměřovací základ nepřekročili. Navíc zákonem stanovená hranice maximálního vyměřovacího základu se z technických důvodů stanovuje z příjmů před dvěma roky, což ve skutečnosti (vzhledem k růstu mezd, platů a odměn) násobek k aktuální mzdě snižuje. Zavedením maximálního vyměřovacího základu tedy byla snížena nejen míra solidarity, ale též sníženy příjmy státního rozpočtu určené na sociální transfery.

Současná právní úprava má zejména v období hospodářské krize ještě výraznější negativní dopady na příjmy státního rozpočtu a stala se tak ještě více protismyslnou. Cílem

Nahrávám...
Nahrávám...